Ivo Kahánek › Články

Český olympijský výbor slaví 120 let trvání. Díky Jiřímu Stanislavu Guth-Jarkovskému, příteli barona Coubertina, byli Češi členy Mezinárodního olympijského výboru a účastnili se i olympiády dříve, než měli vlastní stát. Špičkoví sportovci mají se špičkovými hudebníky mnoho společného. Již 120 let reprezentují nejlepší sportovci naši zemi v mezinárodní konkurenci. To nejlepší hudebníci naši zemi reprezentují dvojnásobně dlouho, od dob, kdy byly Čechy konzervatoří Evropy. Ale mají i olympijskou medaili. Na prvních olympiádách se soutěžilo také v umění, na X. olympiádě v Los Angeles obdržel Josef Suk stříbrnou medaili za sokolský pochod V nový život a na XI. olympiádě v Berlíně Jaroslav Křička bronz za Horáckou suitu. Byla to medaile poslední, na poválečných olympiádách bylo soutěžení v uměleckých disciplínách zrušeno. V pondělí 17. června 2019 se v Rudolfinu nesoutěžilo. K jejich výročí přišli mistrům sportu blahopřát mistři hudby.

 Večer zahájila státní hymna. Většinou ji slýcháme v podání dechových orchestrů a teprve instrumentace pro symfonický orchestr ukáže celou její krásu. Kdo ji slyšel v Rudolfinu v podání České sinfonietty, ten si jistě musel říci, jaký je to nesmysl pokoušet se ji „zmodernizovat“. Pak došlo na projevy a předávání ocenění (František Pecháček, Věra Čáslavská, Jan Železný a Oldřich Svojanovský)… - a poté už hovořila jen hudba.

 Program zahájila předehra k opeře Únos ze serailu Wolfganga Amadea Mozarta pod taktovkou Radka Baboráka, který zvolil trochu pomalejší tempo, bylo to však provedení, které by se jistě Wolfgangovi líbilo. Čistá, krásná Mozartova hudba, výborné smyčce i dechy.
Následovalo Andante spianato a Velká brilantní polonéza pro klavír a orchestr Fryderyka Chopina v podání Ivo Kahánka. Patří k těm umělcům, které lze rozhodně označit za výrazné reprezentanty naší hudby u nás i ve světě. Má svůj styl přednesu, který posluchače okamžitě vtáhne. Jeho Chopin byl jedinečný. Melancholický i dravý, intimní i všeobjímající. Kahánkova technika je výtečná, i ty nejtěžší pasáže mu nečiní žádné obtíže, ach ty skvostné běhy, mocné úhozy i jemné trylky…! V dialogu s orchestrem měl klavír navrch, orchestr se plně podřídil.

Foto: Akademie klasické hudby
Zdroj: KlasikaPlus.cz

Celý článek včetně galerie zde