Ivo Kahánek › Články

Pověst jednoho z nejlepších německých těles naplnil orchestr bezezbytku. Byl to večer, kdy se posluchač může opřít do sedačky a uvolněně poslouchat - nehrozí ani nuda, ani protržení ušních bubínků. Kultivovaný zvuk a preciznost spolu s elegantním a muzikálním vedením znásobily požitek z hudby Antonína Dvořáka.
Nokturno H dur je raritním kouskem, v němž skladatel napíná posluchačovu pozornost určitou monotónností a skrytým napětím. Smyčce essenského orchestru svítily a hladily, jemnými dynamickými odstíny kreslily snové obrazy. Tuto miniaturu Netopil vymodeloval skvěle, až do absolutního ticha v závěru.

Druhé číslo programu, Dvořákův klavírní koncert, přišel zahrát Ivo Kahánek. Jeho naturelu, v němž se snoubí zdravá extraverze s plachostí a hloubkou, skladba skvěle sedla.
Rozsáhlá kompozice - jen první věta trvá 20 minut - má tucet nálad: ta základní je romanticky vzrušená, dramatická, skladatel se zřetelně inspiroval u Schumanna a Brahmse. Naopak v lyrických částech dojde i na chopinovskou stylizaci. Do všeho patosu, gradací a bouření najednou Dvořák vsadí prostinké téma.
Právě lyrická a zpěvná místa působila v Kahánkově podání nejpřesvědčivěji, umí je podat s citem a zdrženlivostí. Ve viditelném souznění s dirigentem měli čas dotáhnout každou frázi a promyslet časté změny tempa. Klavír zněl zcela v symbióze s orchestrem, jak to Dvořák zamýšlel.
Na exponovaných místech, kde autor pianistovi umožňuje předvést virtuozitu v oktávových pasážích a dalších až akrobatických prvcích, se klavírista suverénně prosadil. Zdálo se však, že ke konci je přesně na hranici sil. Přídavek v podobě Janáčkova Lístku odvanutého byl krásným, zrale a svobodně podaným dovětkem slyšeného.

V Sedmé symfonii, která večer uzavřela, vynikla zvuková estetika essenského orchestru: homogenní, ušlechtilý a měkký zvuk i v největším forte. Zpaměti dirigující Tomáš Netopil vedl Essenské filharmoniky s radostným entuziasmem a hudba se mu pod plavnými gesty rodila s přirozeností a spádem.

Podařený večer měl ještě bonus v podobě křtu nahrávky, na níž Ivo Kahánek spolupracoval s Jakubem Hrůšou a Bamberskými symfoniky, dalším německým orchestrem vedeným českým dirigentem.
Bylo dojemné vidět na jevišti Dvořákovy síně pražského Rudolfina tuto silnou sestavu. A v ní dva úspěšné a světově rozkročené dirigenty, oba odchovance Jiřího Bělohlávka, ale také nedávno zesnulého profesora Radomila Elišky, jehož památce byl koncert věnován.

Essener Philharmoniker
Tomáš Netopil - dirigent
Ivo Kahánek - klavír
Rudolfinum, Praha, 9. září

Zdroj a kompletní galerie: magazin.aktualne.cz
Foto: Martin Divíšek