Bez myšlenek je klavír jen stroj, říká Ivo Kahánek.
21. prosinceČekají ho důležitá vystoupení s filharmoniky.
- Česká filharmonie završí letošek a vstoupí do nového roku s klavíristou Ivo Kahánkem.
- Tento týden zahraje dvojkoncert Bohuslava Martinů, 1. ledna jej čeká klavírní koncert Edvarda Griega.
- "Pro mě to není činnost intelektuálního ražení, spíš cosi holistického. Bez myšlenek je klavír jen stroj," říká Kahánek.
Kdyby měla Česká republika hudebního velvyslance, mohl by jím být Ivo Kahánek. Sedmatřicetiletý moravský klavírista, jenž uvádí vše od baroka po modernu a zvlášť se zaměřuje na romantický repertoár, ztělesňuje a zároveň přesahuje obor klasické hudby. Je čím dál populárnější doma i v zahraničí, věnuje se vzdělávání, propaguje tuzemskou tvorbu.
Koncem loňského roku jej do svého propagačního videa nazvaného Czechia Has Marvellous People angažovalo ministerstvo zahraničí − v klipu, který od té doby na YouTube vidělo přes 150 tisíc lidí, Kahánek u koncertního křídla hraje Dvořáka.
Už předtím si však Kahánka vybral slavný dirigent sir Simon Rattle, když hledal sólistu pro vystoupení svých Berlínských filharmoniků v Praze. Sopranistka Martina Janková oslovila Kahánka při natáčení alba Janáček: Moravian Folk Songs. A kromě toho je Kahánek patronem neziskové organizace Nadační fond Harmonie či členem sdružení Petrof Art Family, které propaguje českého výrobce klavírů a pianin.
Dává tedy smysl, že právě s Ivo Kahánkem završí letošní rok a následně vstoupí do roku nového první zdejší orchestr. S Českou filharmonií pod taktovkou jejího budoucího šéfdirigenta Semjona Byčkova tento týden Kahánek třikrát zahraje temný Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů. Na novoročním koncertu filharmoniků jej pak 1. ledna čeká Koncert pro klavír a orchestr a moll Edvarda Griega.
"Ivo je velice komplexní a všestranný hudebník," vysvětluje ředitel České filharmonie David Mareček, který coby klavírista s Kahánkem sám hrává čtyřručně. "Všichni ho znají jako vyhledávaného sólistu. Ale kromě toho je skvělý v komorní hře a má nadání učit. To vše se u něj pozitivně prolíná a navzájem posiluje," dodává Mareček.
Ivo Kahánek soudí, že hrou na klavír lze vyjádřit všechny myšlenky a emoce, které člověk cítí. "Ale pro mě to není činnost intelektuálního ražení, spíš cosi holistického. Bez myšlenek je klavír jen stroj. Pokud skrze něj myšlenky vyjádříme, stává se celým hudebním světem," říká.
Kahánkova hudební dráha začala v Palkovicích, vesnici nedaleko od Hukvald, kde se narodil Leoš Janáček. Trávit čas za klavírem v době, kdy si ostatní děti hrály venku, zde mladého Kahánka učila jeho babička, sama klavíristka a učitelka latiny.
V dospívání pak Kahánek vyhrál několik soutěží a začal se hudbě věnovat naplno. Studoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, pak na pražské HAMU, kde jej učil renomovaný klavírista Ivan Klánský.
"Iva jsem poznal už jako velmi nadaného teenagera. Byl jsem v porotě, když jako velmi mladý zvítězil na Chopinově soutěži v Mariánských Lázních," vzpomíná Klánský, podle nějž měl Kahánek již zběhlou techniku, úhozovou kulturu i správné cítění zejména v romantické hudbě. Společně pracovali na větším stylovém rozlišení předromantické hudby či obecně na "takovém výkladu skladby, která je pro posluchače přehledná a srozumitelná", dodává Klánský.
Pozici jednoho z nejnadanějších interpretů své generace Kahánek upevnil, když roku 2004 vyhrál Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro. Světové kvality předvedl tři roky nato při svém debutu na festivalu BBC Proms, kde vystoupil pod taktovkou Jiřího Bělohlávka v doprovodu BBC Symphony Orchestra.
V takový okamžik by se leckterý klavírista rozhodl věnovat výlučně sólové dráze. U Kahánka ovšem rozhoduje především jeho láska k hudbě − jak dokazují jména jeho vzorů Sviatoslava Richtera, Wilhelma Kempffa, Emila Gilelse a dalších velikánů klavírů 20. století, která hned vyjmenuje.
"Uznávám třeba současného čínského klavíristu Langa Langa, hraje fantasticky," podotýká Kahánek. "Ale pokud chci slyšet někoho, kdo dovede vyjádřit ty nejskrytější hudební nuance, pustím si Richtera či Kempffa. Možná dělali víc chyb než dnešní nadaní mladí interpreti, ale věděli, jak svým nástrojem promluvit a znít osobitě."
Kahánkův um je slyšet i ve skupinových projektech, jako když režisér Jiří Heřman na festivalu Struny podzimu roku 2013 uvedl Schubertův písňový cyklus Zimní cesta.
V hudebně-divadelní inscenaci měl Kahánek původně jen doprovázet čtyři pěvce, avšak během zkoušek mu Heřman dával čím dál větší prostor, až z něj nakonec učinil herce oblečeného v kostýmu. "Po vystoupení mi ředitel Národního divadla Jan Burian nabídl hereckou smlouvu. Samozřejmě v žertu, nejsem herec. Ale pochopil jsem, jak dílo uchopit, a lidi mé pojetí přijali," vzpomíná Kahánek.
K podobnému uvažování dnes vede své studenty − pět klavíristů a dvě komorní skupiny. "Neříkám jim, aby hráli jasněji nebo víc legato, nic takového. Spíš je nabádám, aby si třeba představovali, že skladbu zpívá krásná sopranistka s dlouhými vlasy. Nebo aby mysleli na krajinu s horami a lesem," ilustruje svůj přístup.
Ivo Kahánek je také podstatnou tváří tuzemského vydavatelství Supraphon, k němuž ho roku 2007 přivedl společný projekt s violoncellistou Tomášem Jamníkem. Touto deskou a následnými dvěma sólovými nahrávkami se Kahánek etabloval jako interpret, jenž dovede proniknout hluboko do české hudby. A díky svému moravskému zázemí byl ideálním partnerem i sopranistce Martině Jankové a barytonistovi Tomáši Královi, když natočili album Moravská lidová poezie v písních Leoše Janáčka.
Dnes Ivo Kahánek pracuje na nahrávkách Dvořáka a Martinů s Jakubem Hrůšou a jeho Bamberskými symfoniky. Příští rok vystoupí na několika předních scénách v Rakousku včetně vídeňského Musikvereinu nebo festivalů v Bregenz a Grafeneggu.
Významné jsou ale také tři koncerty, které tento týden absolvuje s Českou filharmonií a jejím nastupujícím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. "Čekám od Maestra Byčkova tvrdou práci na každém detailu a hluboké zaměření na hudební význam klavírního dvojkoncertu Martinů," avizuje Kahánek.
A kdyby mu snad někdo jednou skutečně nabídl, aby se stal velvyslancem české hudby, prý by dlouho neváhal. "Dalo by mi to příležitost uvádět v zahraničí častěji hudbu, již miluji, jako třeba Dvořákův klavírní koncert. V zahraničí se hrává zřídka, ale podle mě svými kvalitami do světového repertoáru patří. Propagoval bych ho nejen proto, že je český, ale hlavně proto, že je skvělý," dodává.
Zdroj: Hospodářské noviny
Autor: Frank Kuznik