Ivo Kahánek › Kalendář

Ivo Kahánek: klavír

L. Janáček – V mlhách, Sonáta 1. X. 1905, Po zarostlém chodníčku (2. řada)
B. Bartók – 15 maďarských rolnických písní

V těsném sousedství Šumařova dítěte komponuje Janáček čtyřvětý klavírní cyklus nazvaný V mlhách. Zadává dílo do soutěže Klubu přátel umění, vypsané pro obor klavír a píseň. Ačkoli „Mlhy“ byly vybrány coby prémie Klubu na rok 1912, skladatel ustoupil ve prospěch písní Jaroslava Kvapila. Na rozdíl od předešlých klavírních děl skladatel nedává svým 4 větám žádný název. Nechává na interpretech, zda z tónin s vysokým počtem předznamenání a pohybu převážně na černých klávesách vyčtou jistou rezignaci jako mlhavou naději na kýžené uznání dosavadního díla. Cyklus V mlhách byl premiérován na začátku roku 1914 v rámci symfonického koncertu Varhanické školy. 1. X. 1905 – klavírní sonáta (původním názvem Z ulice dne 1. října 1905) se uchovala díky první interpretce Ludmile Tučkové. Ale ani v jejím opisu a v její interpretaci nemá sonáta původní třívětou formu. Poslední větu skladatel před provedením (premiéra 1906) zničil a tak zůstaly jen Předtucha a Smrt (původně Elegie). Autograf obou vět skladatel později v návalu sebekritiky „hodil do Vltavy“. Nicméně opis své sonáty skladatel prohlédl a autorizoval. Dílo iniciovala tragická událost při tzv. „Volkstagu“, kdy v Brně za střetu mezi demonstranty a  vojskem přišel o život mladý truhlářský učeň František Pavlík. Druhá řada klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku  je soubor 4  skladeb. Jejich vznik se datuje rokem 1911, kdy  se skladatel zabývá myšlenkou na  pokračování první řady.  Zkomponoval jen tři kusy a první z nich vyšel tiskem jako příloha Lidových novin.  Další vydání této „řady“ se uskutečnilo až po skladatelově smrti  a obsahuje  druhé i třetí číslo a nádavkem dvě, které autor z první řady vypustil. Tvar druhé řady se nakonec ustálit na počtu čtyř. Nejsou již opatřeny jiným názvem než tempovým označením. Vše ale nasvědčuje tomu, že i tato jednotlivá čísla patří do okruhu Janáčkových  hukvaldských vzpomínek, impresí a  hudebních podnětů, jež mu jeho rodný kraj vepsal do paměti.
V zajetí sběru rumunských a slovenských písní skládá Béla Bartók ve válečných letech 1914–1917 15 maďarských selských (rolnických) písní pro sólový klavír. Sám byl excelentním pianistou a tak provedl i jejich premiéru. Že mu zpěvy, jejich melodika a  modalita  utkvěly dlouho v mysli, o tom svědčí  pozdější přepracování některých  z nich  pro orchestr (1933).  Inspirace harmonií i  instrumentací lidové písně je patrná na každé z patnácti skladeb.