Ivo Kahánek a PKF - Prague Philharmonia na festivalu Janáček Brno 2016
9. října 201619:30 - 21:00, Brno, Besední dům
Dirigent: Tomáš Brauner
Klavír: Ivo Kahánek
PKF - Prague Philharmonia
L. Janáček – Šumařovo dítě
B. Bartók – Klavírní koncert č. 2, Hudba pro smyčce, bicí a celestu
Povzbuzen výzvou dirigenta pražské filharmonie o nové orchestrální dílo, komponoval Janáček v letech 1912–13 baladu pro orchestr Šumařovo dítě. Námětem se stala stejnojmenná báseň Svatopluka Čecha, již si skladatel poněkud přizpůsobil svému naturelu dramatika i svému sociálnímu cítění:
Pastouška, v ní zemřel chudý šumař, zůstaly po něm housle a v kolébce nemocné dítě. Mocný rychtář, budící strach a bázeň je svým nemilosrdenstvím ztělesněním předtuchy trudného konce. Churavému děcku se zjevuje šumař a svým houslovým sólem láká dítě k sobě, ve skutečnosti je odvádí do náručí smrti.
Osud díla byl provázen zrušenou premiérou 1914 (orchestr dílo nezvládl), k prvnímu provedení došlo až koncem 1917 v nastudování pražské filharmonie pod taktovkou O. Ostrčila. Druhý klavírní koncert Bély Bartóka ( 1931) patří k dílům, které výstižně charakterizují svého tvůrce odstupem od obvyklé tematičnosti a naopak příklonem ke drobné motivační práci. V sólistickém partu je velmi náročné co do virtuozity i technické náročnosti. Třídilný koncert je v úvodní části především úkolem pro pianistu, teprve ve druhé větě nechá skladatel promlouvat sekci smyčců v meditativně-chorálním tónu v dialogu s motorickými pasážemi klavíru. Závěrečné Allegro molto vychází z hudební matérie úvodní věty, podtrhujíc tak expresionistický charakter celé skladby. Premiéry svého díla (1933) se v roli sólisty zhostil sám autor.
Dvojí smyčce, bicí, xylofon, celesta, klavír a harfa – takové obsazení si žádá Bartókova Hudba pro smyčce, bicí nástroje a celestu z roku 1936. Skladba, dedikovaná Paulu Sacherovi a basilejskému komornímu orchestru, je považována za vrchol skladatelova úsilí dosáhnout a osobitými prostředky představit syntézu tzv. nové hudby první poloviny 20. století. Už samotná instrumentace a její užití v rámci díla přináší neobvyklý zvukový kolorit; ústřední roli zde hrají povětšinou sólistické a bicí nástroje, zatímco obě strunné sekce jsou tu společné, tu samostatné. A skladatel ani v tomto díle nezapře svůj celoživotní obdiv k formě fugy, jež je vůdčím principem první věty. Následující větu lidovějšího a tanečního rázu vystřídá barevně bohaté nokturnové Adagio; finální část čerpá z tématu úvodu, zjasněného lidovou tematikou a končí hymnickou fugou.
9. 10. 2016
19:30 - 21:00
http://janacek-brno.cz/program/pkf-prague-philharmonia