Ivo Kahánek › Články

V Lisztově Klavírním koncertu Es dur se opět s inspirovaně hrajícím orchestrem představil jako sólista Ivo Kahánek, dnes už renomovaný mladý pianista, který jako by se před našima očima trvale přibližoval k těm nejvyšším metám a v jehož projevu v každém vystoupení objevujeme vždy něco nového. Kromě schopnosti trefného vcítění do Lisztovy výrazně rytmicky profilovaných unisonových a akordických šlehů s jejich sugestivním rubatem nebo schopnosti zvláštní fortissimového akordického úhozu, úderného a současně plasticky měkce rozrezonovaného, bych v tomto směru tentokrát zdůraznil zejména nádherně uvolněné, vláčné a zvukově plasticky diferencované romantické cantabile, které umí orchestr inspirovaně vést. Navíc – ono lisztovské marciale v závěru finální věty Kahánkovi skutečně gradovalo do extáze, efekt romantického pianismu by představen v plně síle.